Vendeta: Neděle Devatenáctého autor: Brtník148: Tak pošmourný víkend a oslavy jsou úspěšně za námi. Žádný demokratický házení vajíček , žádný extra bitky v ulicích, trošku nuda, ne? Snad ...
Někdo tu svléká jen šaty, někdo i duši a nejednomu z nás ta nahota i celkem sluší. :-) (Janus, místní bloger)
Máme, my umělcové, takové náboženství: napiš dobře, cos udělal zlého, a máš rozhřešení i odpustky pro další psaní. (Ludvík Vaculík, Jak se dělá chlapec)
"Milovat, ve významu pojmout za božské, tkví v jednoduchém spojení - tady a teď. Ne jinde, ne jindy." (Serafiel, místní bloger)
Na šťastné manželství je třeba tří. Dva jsou totiž málo. (Oscar Wilde, světoznámý zvrhlík a spisovatel)
Perverzní jsou pro mne věci, při kterých zvracím já, ne věci, při kterých zvrací ostatní.(Analcat, místní blogerka)
Vždycky se rád nechám překvapit... Ovšem pokud mám po ruce kýbl (Rybka78, místní bloger)
Není hříchem ojet pět lidí za noc, když je to pokaždé s čisté lásky. (říkám já)
Když je láska upřímná, na pohlaví nezáleží (Avenart, místní bloger)
Některé skvrny nelze vyčistit bez narušení podstaty látky. (lísteček z čistírny)
Je darem i prokletím silných osobností, jak ve svém neskonalém narcismu věří představě, že mají svůj život ve svých rukou. (říkám já)
Jen kurvy se musí líbit, básně ne. (F.X. Šalda)
Ženy, které nosí černou, mají barevné životy. (Neiman Marcus)
Live the way you want to be remembered. (tričko z řetězce PEPCO)
Find what you love and let it kill you. (Charles Bukowski)
Tak pošmourný víkend a oslavy jsou úspěšně za námi. Žádný demokratický házení vajíček , žádný extra bitky v ulicích, trošku nuda, ne?
Snad jediná zajimavost, že nám shořel jeden dřevěný motorest, to je taky nápad, postavit ho dřevěný s došky na střeše.
Jinak nic nového, Babiš skládá vládu a ostatní mu do toho demokraticky hází vídle. Jenom jsem se nikde nedočetl, co asi budou dělat, až to Andreje přestane bavit a vykašle se na to. Kdo asi dostane důvěru sestavit vládu. Já bych navrhoval Dominika Feryho , je mladý, budící důvěru u mladých, má jejich plnou podporu. Pro něj by to byla hračka sjednotit zbylé demokratické strany, aby táhli za jeden provaz a konečně jsme se začali přibližovat to mu západnímu Německu mílovými kroky.
A Mirek Kalousků na hrad. Dominik by pohlídal jeho stranu a Mirek by konečně mohl zůročit své dlouholeté zkušenosti v politice. Všemu rozumí, všude byl, rétorické schopnosti vynikající, zdravotní stav vynikající, skandály ho míjejí, jenom občas někomu vlepí výchovný políček, ale to není na škodu.
Kájínek ministr vnitra a spravedlnosti, kdo zná líp, jak fungují a kde mají rezervy.
Na ministerstvo financí, bych povolal Radka Krejčíře, neznám šikovnějšího člověka, myslím, že za pár by jsme byli na úrovni Švýcarska
Ministerstvo průmyslu a obchodu bych dosadil Viktora Koženého, taky velice šikovný člověk, třeba by jsme měli zase zaoceánskou námořní flotilu, jejíž lodě prázdící světové oceany pod českou vlajkou, by měly na zádi napsaný domovský přístav Praha.
Ministerstvo zdravotnictví, Petr Zelenka, pomocí heparinu, by výrazně zefektivnil chod naše zdravotnictví.
Jistě i na ostatní ministerstva by se našli vhodní kandidáti, na slovo vzatí odborníci.
že neznáte? No, já do dnešního dopoledne taky ne, ale povedlo se. Pozvala jsem draky na oběd, budou řízečky, brambory a broskvový kompot, všechno jejich oblíbené, takže hurá, babi, už se těšíme. Přivstala jsem si, naškrabala brambory a jala se obalovat řízky, jen se mi zdálo, že té strouhanky nemám dost a jakýsi vnitřní hlas mi říkal, že přece mám namletou v jakési dóze ve špajzu. Vnitřní hlas nelhal, měl pravdu, bílá dóza s červeným víčkem a v ní trochu hruběji mletá strouhanka. Paráda!! Hotovo, obaleno, sedla jsem do auta a jela pro draky, za chviličku jsme byli zpátky u mně doma, já zapnula sporák a pustila se do smažení,brambory moji péči nepotřebovaly, ty se vařily úplně samy. A vtom jsem dočista „zmeravěla“, jak říkal můj starý kamarád, protože ty dozlatova osmažené řízečky byly posety drobnými bílými zrníčky rýže. V té dóze byla patrně na dně rýže a já, trubka, do ní kdysi přisypala strouhanku. Oko estéta by zaslzelo dojetím a nadšením, protože výsledek byl na pohled nesmírně půvabný, dozlatova osmažený řízeček nazdobený zrníčky bílé rýže. Chuťové pohárky draků i moje byly otřeseny a pohoršeny na nejvyšší únosnou míru, protože rýže chroustala mezi zubama...hrozné, nejedlé. Jen skutečnost, že šlehačková roláda, co odpočívá v ledničce nedoznala žádné újmy a je jedlá a výtečná , mě zachránila před skokem z okna. No a pro kamaráda, co mi večer přijde cosi poopravit, tak pro toho mám připraveny dva kousky neobaleného masa, protože jako slušná hostitelka nemůžu přece nabídnout ohřívaný řízek, to by byl hřích přímo neodpustitelný a je docela možné, že by sice poopravil potřebné, ale od dalšího očekávaného by třeba utekl a to by bylo velice smutné. Takže si dám dobrou kávu a pustím se do obalování těch dvou řízků, které rýží nenazdobím, na to můžete vzít jed. Na ten večer ve dvou se, totiž, těším a nějakou hloupou rýží si ho pokazit nenechám.
Doufám, že si chytří, krásní, bohatí a vtipní muži už všimli, že bych byla ideální nevěsta. Mám vlastní byt - (a hlasité sousedy, kteří to dělají dvakrát denně, takže bychom ušetřili za porno). Jsem skromná a tichá, ehm.... A vůbec ne stará, ale ro-zum-ná. Rozumná... kdybyste to ještě nepoznali.. . :) Taky díky svým proporcím pohodová - (nezaměňovat za lenivá, ať mi to nezkazí image). :-)) A hlavně, se mnou by si každý i pořádně nacpal panděro - protože bych se s ním klidně podělila o svůj řízek.
Každý je ujetý na něco. Někdo na sex, jiný na cigára, další na hodně dobré muzice a já neskutečně ujíždím na sladkém jídle. Sušenky a vdolky moc nemusím a koblihy mi zošklivil gapore už před volbama. Ale kdybych měla na talíři řízek a vedle toho třeba nudle s mákem, nebo ovocné knedlíky, posypané smaženou strouhankou, nebo tvarohem, všechno by si to pěkně hovělo v rozpuštěném máslíčku.... (Bože, mám hubu plnou slin) - tak by moje volba byla předem jasná. Jak vidím sladké, stává se ze mě prostě mlsnej dobytek. Ne, že bych je měla každý den, ale jak vidím za výlohou větrníky, šlehačkové a ovocné zákusky, tak musím přejít na druhý chodník do bezpečnostní zóny.
Jednou jsem se zmínila před Fredem, že miluju taky marmelády s kusy ovoce, jaké dělávala moje maminka. Od té doby mi vždycky, když se vidíme, vozí a dělí se o svoje vlastnoručně vyrobené zásoby marmelád a jiných úžasných zavařených dobrot, které se svojí ženou vytváří. Jedna lepší, než druhá a mně můžete věřit. :-) Důkaz kvality byl i jeden víkend s vnuky, kteří mi snědli dvě skleničky najednou. Jednu, tu poslední jsem si nechávala na nějakou slavnostní chvíli. Jako odměnu, protože prý až ochutnám, budu se olizovat až za ušima. Dneska ta chvíle nastala. :-) Ne, nenašla jsem si nového ženicha a jsem tady pro vás pořád, pánové. :-)) Ale koupila jsem si novou technickou věc, kterou vás tady nechci zatěžovat - ale důležité je, že jsem zjistila, že nejsem úplně blbá a že ke všem těm superlativům na začátku jsem navíc i dóst dobrá, šikovná, nejšikovnější a jsem na sebe pyšná a kdyby nebyla jedna v noci, zasloužila bych se odměnit.
Dostal se mi do schránky mail, kde jsou napsané dvě krásné věty: - "Milujeme staré katedrály, starý nábytek, staré obrazy a knihy, ale zapomněli jsme na obrovské morální a duchovní hodnoty starých lidí. Měli bychom být vděčni za svůj věk, neboť je to cena za to, že jsme zůstali naživu." Tahle myšlenka se mi líbí, možná proto, že už jsem překročila hranici mládí a svět už beru jinak, než jenom jak lunapark pro radost. Když se řekne stáří, každý se trochu stáhne do sebe. Řekněme si to otevřeně, představa, že jednou budeme vypadat jako ten scvrklý děda s hůlkou a kapkou u nosu, nebo ta kulhavá rozcuchaná shrbená drbna od vedle, nám nahánějí hrůzu. Nechceme být staří, nechceme být scvrklí a senilní. Ale třeba Tizian maloval svá mistrovská díla ještě v 98 letech... Toscanini dirigoval orchestr v 87 a Goethe dokončil Fausta v 82. Benátčan Jacinto Convit pracuje na výrobě vakcíny proti rakovině ještě ve svých úctyhodných 96. A slavný Edison pracoval ve svých laboratořích do svých 83 let. Kdo ví, možná, že kdybychom je potkali na ulici, jako každého jiného normálního člověka, někteří by se odtáhli úplně stejně, jako to vídám kolem sebe. Stáří samo od sebe odpuzuje a dost často ( i sama na sebe) slýchávám výsměšné poznámky kvůli věku. Zrovna včera jsem zaslechla větu, že svět dnes patří mladým a starý lidi jsou na světě zbyteční.. Nemám ráda, když se někdo vysmívá mému stáří, natož někomu ještě staršímu. Všechno to ve mně vřelo.. Strašně se mi chtělo říct, že nebude dlouho trvat a budou na tom stejně.. Chtělo se mi zařvat - " co vy jste udělali pro tenhle svět, že si berete právo zesměšňovat a soudit lidi jenom podle věku?? Co vy víte, kdo je co za člověka, čím si v životě prošel, kolikrát třeba někomu zachránil život, nebo pomáhal smradům, jako jste vy, co nemáte úctu vůbec k ničemu a k nikomu..." Ale nevstala jsem a neposlala je do prdele, protože by to bylo stejně zbytečné.. Necítím nakonec ani tak vztek, jako bezmoc.. a lítost.. Sedím a dělám, jako že poznámky na sebe neslyším a oči mám sklopené na svoje ruce. Ani jsem si nevšimla, kdy se mi na nich vlastně začala kůže takhle scvrkávat. Tak nějak podvědomě si je schovávám do rukávů, aby nebyly moc vidět. Jak jsou podobné rukám mojí maminky, které jsem ještě nedávno držela v dlaních, když jsme se naposledy loučily... Všechno ve mně jako by se sevřelo do olověných kleští.. Uvědomuji si, že je to poprvé, kdy si to sama takhle všechno naplno připouštím... Ty tam jsou časy, kdy stařeček s fajfkou, sedící na zápraží, byl uctivě zdraven z dálky, nebo kdy babičky měly kolem sebe svá vnoučata, jak kvočna kuřata.. Říká se, že člověk je tak starej tak, jak se cítí. Ale to je pěkná kravina. Čím dál hůř vidíte, přestáváte si pamatovat, bolej vás klouby a v minisukni vypadáte jako kretén.. Můžete se klidně cítit na osmnáct, ale je vám to hovno platný. Tuhle jsem šla v paneláku po tmě do schodů a pořád jsem za sebou slyšela nějaké tiché vrzání a cvakání. Zastavila jsem se - a ticho. Rozejdu se - a ono zas... Až ve čtvrtém patře jsem pochopila, že to jsou moje vlastní klouby. V restauraci jsem si musela dát smažák s hranolkama, protože jsem si doma zapomněla brejle a bez nich hovno vidim. Naštěstí slovo "sýr" je jediný na tři písmena, tak jsem nebyla za debila a nemusela jsem potupně odejít. V úterý jsem si konečně koupila a přinesla domů mletej pepř. Dva měsíce mi trvalo, než jsem si na něj v krámě vzpomněla. A v pátek jsem si do očí omylem nakapala nosní kapky... Větrový..... Protože na to hovno vidím a sosáček to mělo podobnej.. Byla to taková bolest, že jsem si málem krůpla do kalhůtek. A dnes, když jsem šla v noci po tmě na záchod, zahlédla jsem na chodbě koutkem oka nějaký nezvyklý pohyb. Lidi, já se tak lekla, že jsem si tam málem udělala střešní okýnko.. !! Vůbec mi totiž nedocvaklo, že vidím sama sebe v zrcadle. :-/ Jo jo... Stáří je na hovno, přátelé...
e tak vzrušující, ten tanec na ostré, tenké hraně... Povídat si a trochu flirtovat. Dráždit představivost i smysly s někým na druhém konci, kdo tancuje úplně stejně opatrně a stejně rád a užívá si ten nebezpečný adrenalin na tenkém, nebezpečném ostří, kdy stačí tak málo, abyste uklouzli.. Užíváte si ten dráždivý pocit v sobě, že kdyby chtěla, tak by chtěl... Bez zamilování se, bez zbytečných závazků okolo. Prostě žít pro tuhle chvíli, pro ten jeden vzrušující den... Tanec na tenké hraně, kde se občas přesto i ten nejopatrnější neuhlídá a sklouzne na jednu z těch obávaných stran..
Ani nevím, proč si ten vzkaz pořád schovávám. Možná proto, že jsme kdysi balancovali úplně stejně... A pak jsme oba sklouzli dolů. Abych si potom stejně, jako později on, lízala bolavé rány.. ---------------
TANEC NA HRANĚ Autor: Kapka
"Vyslechni mě, prosím.... Ty jsi ta nejskvělejší ženská, jakou jsem kdy poznal. Chtěl bych ti říct, že každá vteřina s tebou byla jako sen, který jsem si do té doby kreslil jenom v hlavě. Jsem šťastný, že jsem tě mohl poznat a že jsi mi dávala ten pocit, který jsem předtím nikdy nepoznal - pocit, že jsem pro někoho konečně důležitý. Když mi bylo nejhůř, držela jsi mě nad vodou. Bylas mi nejblíž ze všech, koho jsem dosud znal. Jsi nejen skvělá milenka, ale i přítel, kamarád a skvělá ženská. Miluju tě, celou svou duší a nechci ti nikdy lhát, proto ti píšu tenhle dopis. Já vím, že je hrozné, co ti teď napíšu, ale taky vím, že ty mi porozumíš. Když nikdo, tak ty ano. Vím to, na to tě moc dobře znám.. Vyspal jsem se s někým a ... spím s ní občas dál... A nevím co mám dělat... Když jsem s ní, myslím na tebe. A když jsem s tebou, moje myšlenky jsou u ní. Tebe nechci ztratit - ale chemie je víc tam u té druhé. Přitom k ní vůbec nic necítím, je hrubá, sprostá, prostě mrcha, jenom vím, že ji strašně chci.. Jsem kretén, já to vím.. Odpusť mi, prosím.... --- Už je to pryč. Ale bývalo to hezký. Mockrát jsem si tenkrát pořád dokola říkala ta svoje ublížená "proč"... Sama jsem se pak snažila uklidňovat slovy: - "Pamatuješ, jak jsi byla ty sama rok a půl s někým, kdo se na tebe jen podíval těma svýma nádhernýma čokoládovýma očima a projel ti blesk celým tělem? I když jsi věděla, že je to hajzl, co ti pořád jenom lže a podvádí tě na každém kroku, nedokázala's odejít... Protože chemie je prostě silnější."
Bolelo to tenkrát jako sviňa. Dnes vím, že když nás někdo opustí, nemuseli jsme nutně my sami dělat něco špatně. Třeba si ten druhý chtěl jen zatančit s někým jiným, aby si zpříjemnil den a zažil trochu adrenalin - jen balancoval příliš na hraně. Proti chemii nic nezmůžeme. I kdybychom stokrát chtěli, nezmůžeme nic...
Když jsem se tenkrát ptala kamaráda, jestli by měl raději partnerku dračici v posteli - ale jinak línou, škaredou, sprostou a i jinak nepoužitelnou pro život / - a nebo nějakou fajn holku do deště, ale v posteli by se občas ráda jen přitulila - odepsal mi tohle: - "Asi hodinu jsem se honil a zkoušel si představovat krásu její duše - a věř mi, nebylo to ono. Já bych bral tu první. :) "
Myslím, že já mám taky jasno, koho bych si vybrala pro život... A vy? :)
Ano, jsem baculka a nějak extra mi to nevadí, jsem kus ženské, je za co chytit a urážky a nadávky co mi tu přistanou- IGNORUJI, nikdo není dokonalý. Já se tu nikomu nevnucuji, nikomu se nenabízím a taky nikoho neobtěžuji.
Všem
MILUJI MUŽE V UNIFORMĚ (ZEJMÉNA VOJÁKY) A MUŽE POTETOVANÉ !!!! JE TO DĚSNĚ SEXY
Jsem zcela (ne)normální žena ( a ne, opravdu vážně nejsem namyšlená ani arogantní a už vůbec se nepovažuji za nánu či krávu, nýbrž o ženu která je dostatečně upřímná a která ví co chce) Pak taky vím co je to práce a povinnost. Proto občas trvá než odpovím. I když tu on-line jsem, neznamená to že u této stránky sedím 24 hodin.
Sex mám ráda, různé provokace a dráždění taky, i sprostá mluva je vítána. Bývám ráda v mužské moci ale líbí se mi i výměna rolí kdy ta dominance bude z mé strany povolena.
Při příjemné komunikaci nemám problém se zaslání fotografie, posílám jen fotky civilní, žádné akty a ani v prádle, takových tu máte pánové až až. Kdo to neakceptuje ať ani nepíše.
Fb, číslo nebo whatsapp dám až po delší konverzaci,musím vážně vědět že je tam zájem a že se nám třeba i dobře píše, tudíž po první zprávě nečekej hned kontakt na mě či dokonce mou adresu. Rychlovky nebo schůzky naslepo jdou mimo mou osobu.
Co se týče mého "vztahu" jsem svobodná a bezdětná. Stálejší výpomoc je i není ale hledám změnu a tu bych ráda měla časem i pravidelně=nejen na víkend ale vše by ukázal čas a také potřeba a přitažlivost. Nejsem zoufalá a ani nejsem typ co by tu hledala muže za FO či kvůli rozmazlování, jsem tu kvůli tomu abych našla sympatického a příjemného komunikativního muže s vlastními názory z jiného města skrz soukromí. Přece jen město je malé, lidi nemají nic lepšího na práci než se starat o druhé a právě o to zájem nemám. Takže jen z tohoto důvodu tu jsem. A pak taky vím že se najít dá . V minulosti jsem našla a bylo to fajn.
Jestli mi budeš chtít zaslat fotku tak prosím ale péro si posílej na jinou adresu, s pérem si nepokecám a nic mi neřekne.
Nevím proč se tu registrují muži kteří jsou psychicky narušení, kteří neumí přijmout fakt že je někdo odmítl nebo že se prostě odpovědi nedočkají. Zkuste občas zapojit mozkové závity a uvědomit si že prostě odpovědět nejde všem a taky že JÁ nejsem povinna odpovídat když se mi něco nelíbí, jsem tu sama za sebe a nehodlám ztrácet svůj čas s někým kdo je nechápavý a zlý. Urážet a ponižovat je opravdu snadné ale tím si přízeň ženy prostě nezískáte. Ba naopak. Vím ovšem že tato slova nepochopí x mužů tady protože nízká inteligence jim to ani nedovolí.
V této knize najdete vše, co potřebujete znát, aby se z vás stal odborník na čtení myšlenek. Je to umění, které uplatníte jak v osobním, tak i pracovním životě – při pohovorech, na prvním rande, při prezentaci návrhů vašemu nadřízenému i ve společenských situacích, kdy potřebujete prosadit své názory a získat druhé na svou stranu. Na rozdíl od jiných publikací se tato nezaměřuje pouze na řeč těla, ale prozradí vám i to, co můžete vyčíst z hlasu, použití konkrétních slov či slangu. Naučíte se odhalit, když vám někdo lže nebo s vámi vědomě či nevědomě flirtuje. Zjistíte, jak s druhými lidmi hladce navázat vztah, nenápadně jim vnuknout svůj názor i jak ovlivňovat jejich emoce. Jako bonus vám autor prozradí několik zábavných triků, které budou na neznalé diváky působit jako skutečné a efektní „čtení mysli“ a s nimiž bezpochyby zazáříte na večírcích. Dozvíte se například, jak poznat, na co druhý člověk myslí, nebo jak uhádnout, ve které ruce drží nějaký předmět.
- Jak přesvědčit druhé o své pravdě a získat je na svou stranu? - Jak si zajistit vítězství v každé situaci? - Co udělat pro to, aby nám lidé neházeli klacky pod nohy, ale naopak nás rádi podporovali? To a mnoho dalšího se dozvíte v této čtivé a praktické příručce! Na rozdíl od běžně využívaných technik jsou psychologické „triky“ předkládané v této knize nenápadné, působí přirozeně, a druzí lidé tak nebudou mít pocit, že jsou manipulováni. Popisované přesvědčovací techniky vám zajistí strategickou výhodu a pomohou vám zabránit, aby se někdo jiný stal pánem situace a manipuloval vámi. Ačkoliv si mnozí lidé přesvědčovací techniky spojují právě s manipulativními technikami, strategie z této knihy nemají sloužit k negativní manipulaci. Spíše si představme život jako šachovou partii, ve které každý hraje svou hru a v níž je vždy lepší znát ty správné tahy než prohrávat.
Můžete udělat fantasticky vypadající fotku z libovolné fotografie z vašeho svatebního / rodinného / dětského fotoalbumu.
Pro členy vaší rodiny můžete vytvořit překvapení. Nebo můžete udělat stovky hudebních pohlednic pro různé události: oslavy, narozeniny, vánoční, svatby.
Klikněte na oblíbený fotorámeček a pak klikněte na tlačítko "Vybrat". Poté vyberte svou fotografii a automaticky se vloží. Více než 2000 fotorámeček! Více než 3000 pohlednic!
Tímto chci připomenout jednoho ze zakladatelů českého moderního sochařství publikujem Štursu protože by se na nej nemělo zapomenout a navíc autor tohoto blogu je rodiný příbuzný
Štursa se narodil v horské oblasti kraje Vysočina . Studoval zdiva a sochařství v Hořicích a pracoval jako kamenický řezač. Později studoval na Akademii umění (AVU) v Praze pod vedením profesora Josefa Myslbeka , známého sochaře. V důsledku velmi přísné kritiky od Myslbeka, Štursa zničil většinu svých raných prací.
Štursa nebyl ovlivněn českým národním obrozením jako starší sochaři, ale snažil se najít svou vlastní cestu. Ženské tělo bylo jeho častým motivem, například v "Před koupáním", 1906 [1] nebo "The Melancholy Girl", 1906 [2] . Monumentální pár postav zdobí stožáry mostu Hlávka v Praze. Kromě kamene a bronzu použil i omítku a vosk . Později byl ovlivněn kubismem . Portrétní malba byla důležitou součástí jeho tvorby.
Štursa se narodila v horské oblasti kraje Vysočina . Studoval zdiva a sochařství v Hořicích a pracoval jako kamenický řezač. Později studoval na Akademii umění (AVU) v Praze pod vedením profesora Josefa Myslbeka , známého sochaře. V důsledku velmi přísné kritiky od Myslbeka, Štursa zničil většinu svých raných prací.
Zkoušíme z kamarádkou založit a vést společný blog kamarádka se věnuje Astrologií a psychologii par slov oč. Se zajímá:
Psychologická astrologie (Astropsychologie)
Psychologická astrologie se zásadně nijak neliší od tradiční astrologie. Je rozvinutím stejných kořenů, stejného vertikálního řádu, stejného zrcadlení. Avšak nezabývá se popisem reality nebo předvídáním nevyhnutelných událostí, ale něcím jiným.
Jde jí o to, aby člověk navázal vztah sám k sobě, aby vstoupil do dialogu se svým nitrem, aby se ujal svých dispozic s veškerou jejich protikladností, aby navázal kontakt se svým nevědomím, aby to, co projektuje na druhé, na své blízké, na spolupracovníky atd. dokázal přijmout jako vlastní dispozice.
ZNÁT SVŮJ OSOBNÍ HOROSKOP ZROZENÍ JE VELICE DŮLEŽITÉ.
Datum narození, přesný čas a místo zrození. Pouze tyto tři údaje stačí k tomu, abychom poznali jízdní řád života. Zjistili, copak nám život rozdal za karty, jaké v sobě máme dary. Přečetli, poodstoupili stranou a zamysleli se (jako např. tato půvabná dívka na obrázku) nad sebou samým. Jak efektivně proměnit své dary a schopnosti do reality života a v čem všem mi osobní horoskop pomohl. O tom se rozepisuji níže.
Sebepoznání
To nejpodstatnější, co mi osobní horoskop přinesl, bylo poznání sebe sama. Kdo skutečně jsem. Věřím, že existuje spousty směrů a cest, o kterých říkáme, že jsme poznali sebe sama. Osobně ovšem neznám nic věrohodnějšího a efektivnějšího, než vlastní osobní horoskop zrození.
Z pouhého data narození, přesného času a místa zrození, je možné mít vypracovaný scénář života. To jakou roli v něm budeme hrát, si již volíme my sami. Neznamená to, že když mám v horoskopu plno těžkých aspektů, že je vše na dvě věci a nic se s tím nedá dělat. Právě naopak, dobrých 92% informací z horoskopu můžete ovlivnit svobodnou volbou či rozhodnutím.
Kdo skutečně jsem
Od sebepoznání se poté odvíjí i vlastní duch, nebo chcete-li energie, kterou v sobě člověk má od svého prvního nádechu. Ta ho provází po celý život, jen je velice smutné, že většina z nás o ní neví, neumí jí proměnit v život, či naopak se jí dokonce bojí. Tohle vše je spojeno v nedůvěru v sebe sama. I když můžete být třeba velice pevný a vytrvalý člověk, zvyklý si jezdit ve svých zarytých životních kolejích, nebo naopak ve vás dřímá průkopnický duch, ambice či iniciativa, tak tohle a mnohem více, mohou být jedny z darů, na které vaše duše či nitro čeká, kdy je začnete používat.
mandala osobního horoskopu zrození. Zdroj: program Nebeský kalendář
Nebát se projevit svou originalitu
Přes osobní horoskop zrození jsem se naučil projevovat své dary a svou originalitu. Dnes už vím, že kým skutečně jsem. Znám svou přijímající polaritu znamení, dovedu mít smysluplné ambice díky silně obsažené kardinální kvalitě znamení. Silný živel vody mi propůjčuje intuici, vnímavost a citlivost. Tohle vše dovedu v životě uplatnit a uvést do chodu.
Od karmy k dharmě
Přiznám se, že daleko dobrodružnější práce, i když s častými životními ránami nebo převraty, jsou záležitosti karmického charakteru, pro které jsme si sem přišli, abychom je prožili a to proto, že naše duše si potřebuje zažít tu danou zkušenost. Např. to může být častá změna zaměstnání, někde se trápí ve vztazích, které mu nevyhovují, nebo je dlouhodobě sám. Třetí člověk například řeší finanční záležitosti. Témat je mnoho a bývají naší učební látkou, abychom se přes ně dokázali přesunout do pozice dharmy. Do pozice, kdy vše co děláme a činíme, provádíme s radostí, zkušeností a třeba i s určitou zralostí, kterou časem získáme.
Pro ty z vás, jenž hledáte sebe sama, hledáte se v životě, a cítíte, že potřebujete nějaký životní směr a přiznejme si, je nás takových obrovská většina. Tak z vlastních prožitků a zkušeností mohu doporučit osobní horoskop zrození, jako nejefektivnější a praktický způsob, jak uchopit svůj život a proměnit ho v radost a naplnění.
Ano, jsem baculka a nějak extra mi to nevadí, jsem kus ženské, je za co chytit a urážky a nadávky co mi tu přistanou- IGNORUJI, nikdo není dokonalý. 
Já se tu nikomu nevnucuji, nikomu se nenabízím a taky nikoho neobtěžuji. 
Všem
MILUJI MUŽE V UNIFORMĚ (ZEJMÉNA VOJÁKY) A MUŽE POTETOVANÉ !!!! JE TO DĚSNĚ SEXY 
Jsem zcela (ne)normální žena ( a ne, opravdu vážně nejsem namyšlená ani arogantní a už vůbec se nepovažuji za nánu či krávu, nýbrž o ženu která je dostatečně upřímná a která ví co chce) Pak taky vím co je to práce a povinnost. Proto občas trvá než odpovím. I když tu on-line jsem, neznamená to že u této stránky sedím 24 hodin. 
Kdo to neakceptuje ať ani nepíše.
Fb, číslo nebo whatsapp dám až po delší konverzaci,musím vážně vědět že je tam zájem a že se nám třeba i dobře píše, tudíž po první zprávě nečekej hned kontakt na mě či dokonce mou adresu. Rychlovky nebo schůzky naslepo jdou mimo mou osobu. 
Co se týče mého "vztahu" jsem svobodná a bezdětná. Stálejší výpomoc je i není ale hledám změnu a tu bych ráda měla časem i pravidelně=nejen na víkend ale vše by ukázal čas a také potřeba a přitažlivost. 
Nevím proč se tu registrují muži kteří jsou psychicky narušení, kteří neumí přijmout fakt že je někdo odmítl nebo že se prostě odpovědi nedočkají. Zkuste občas zapojit mozkové závity a uvědomit si že prostě odpovědět nejde všem a taky že JÁ nejsem povinna odpovídat když se mi něco nelíbí, jsem tu sama za sebe a nehodlám ztrácet svůj čas s někým kdo je nechápavý a zlý. Urážet a ponižovat je opravdu snadné ale tím si přízeň ženy prostě nezískáte. Ba naopak. Vím ovšem že tato slova nepochopí x mužů tady protože nízká inteligence jim to ani nedovolí.
