snad mě nepřijde kilnout

e tak vzrušující, ten tanec na ostré, tenké hraně... Povídat si a trochu flirtovat. 
Dráždit představivost i smysly s někým na druhém konci, kdo tancuje úplně stejně opatrně a stejně rád a užívá si ten nebezpečný adrenalin na tenkém, nebezpečném ostří, kdy stačí tak málo, abyste uklouzli.. 
Užíváte si ten dráždivý pocit v sobě, že kdyby chtěla, tak by chtěl... Bez zamilování se, bez zbytečných závazků okolo. Prostě žít pro tuhle chvíli, pro ten jeden vzrušující den...
Tanec na tenké hraně, kde se občas přesto i ten nejopatrnější neuhlídá a sklouzne na jednu z těch obávaných stran.. 

Ani nevím, proč si ten vzkaz pořád schovávám. Možná proto, že jsme kdysi balancovali úplně stejně... A pak jsme oba sklouzli dolů. Abych si potom stejně, jako později on, lízala bolavé rány.. 
---------------

TANEC NA HRANĚ 
Autor: Kapka



"Vyslechni mě, prosím.... 
Ty jsi ta nejskvělejší ženská, jakou jsem kdy poznal. Chtěl bych ti říct, že každá vteřina s tebou byla jako sen, který jsem si do té doby kreslil jenom v hlavě. 
Jsem šťastný, že jsem tě mohl poznat a že jsi mi dávala ten pocit, který jsem předtím nikdy nepoznal - pocit, že jsem pro někoho konečně důležitý. 
Když mi bylo nejhůř, držela jsi mě nad vodou. Bylas mi nejblíž ze všech, koho jsem dosud znal. Jsi nejen skvělá milenka, ale i přítel, kamarád a skvělá ženská.
Miluju tě, celou svou duší a nechci ti nikdy lhát, proto ti píšu tenhle dopis. 
Já vím, že je hrozné, co ti teď napíšu, ale taky vím, že ty mi porozumíš. Když nikdo, tak ty ano. Vím to, na to tě moc dobře znám..
Vyspal jsem se s někým a ... spím s ní občas dál... A nevím co mám dělat...
Když jsem s ní, myslím na tebe. A když jsem s tebou, moje myšlenky jsou u ní. 
Tebe nechci ztratit - ale chemie je víc tam u té druhé. Přitom k ní vůbec nic necítím, je hrubá, sprostá, prostě mrcha, jenom vím, že ji strašně chci.. Jsem kretén, já to vím.. Odpusť mi, 
prosím....
---
Už je to pryč. Ale bývalo to hezký. 
Mockrát jsem si tenkrát pořád dokola říkala ta svoje ublížená "proč"... 
Sama jsem se pak snažila uklidňovat slovy: - "Pamatuješ, jak jsi byla ty sama rok a půl s někým, kdo se na tebe jen podíval těma svýma nádhernýma čokoládovýma očima a projel ti blesk celým tělem? I když jsi věděla, že je to hajzl, co ti pořád jenom lže a podvádí tě na každém kroku, nedokázala's odejít... Protože chemie je prostě silnější." 

Bolelo to tenkrát jako sviňa.
Dnes vím, že když nás někdo opustí, nemuseli jsme nutně my sami dělat něco špatně. 
Třeba si ten druhý chtěl jen zatančit s někým jiným, aby si zpříjemnil den a zažil trochu adrenalin - jen balancoval příliš na hraně.
Proti chemii nic nezmůžeme. I kdybychom stokrát chtěli, nezmůžeme nic... 

Když jsem se tenkrát ptala kamaráda, jestli by měl raději partnerku dračici v posteli - ale jinak línou, škaredou, sprostou a i jinak nepoužitelnou pro život /
- a nebo nějakou fajn holku do deště, ale v posteli by se občas ráda jen přitulila - odepsal mi tohle: 
- "Asi hodinu jsem se honil a zkoušel si představovat krásu její duše - a věř mi, nebylo to ono. Já bych bral tu první. :) " 

Myslím, že já mám taky jasno, koho bych si vybrala pro život... 
A vy? :)